14.08.2012 20:04

VAKCÍNY VYRÁBĚNÉ KULTIVACÍ NA BUŇKÁCH ZÍSKANÝCH Z POTRACENÝCH LIDSKÝCH PLODŮ

Mgr.Jaroslav Duda, Nemocnice Blansko

Na úvod chci říct, že objev vakcinace považuji za velký mezník ve vývoji vědy a medicíny v boji proti infekcím. Nejsem tedy proti očkování jako takovému, ale chci poukázat na neetické způsoby výroby některých vakcín. Tato problematika je podle mého mínění málo známá jak laické, tak odborné veřejnosti. Ačkoliv jsem farmaceut, tak o tomto způsobu výroby vakcín jsem se dověděl poměrně nedávno. K této problematice se vyjádřila Papežská akademie pro život v roce 2005[1] (dále - jen PAPŽ) a obecná zmínka o tomto problému je také v Instrukci Kongregace pro nauku víry Dignitas personae (dále jen DP) v části nazvané "Využití lidského "biologického materiálu" získaného nedovoleným způsobem" (čl 34 a 35)[2]. Pro důkladnější pochopení problému považuji za nutné prostudovat dokument PAPŽ a za velmi přínosné považuji strany 4-8, kde je velmi precizně vyložen termín "spolupráce se zlem"[3] , a "formální a materiální způsoby spolupráce".

V první časti svého příspěvku se budu zabývat definicí vakcín, jejími druhy, výčtu vakcín, kterých se neetický způsob výroby týká a možných alternativ. V druhé části se pak, ve světle výše uvedených církevních dokumentů, zamyslím nad tím, jaký máme zaujmout postoj k těmto typům vakcín.

Vakcíny

Vakcíny pro humánní použití jsou
přípravky obsahující látky, které po podání vyvolají tvorbu protilátek a další
změny v imunitním systému vedoucí k ochraně před infekcí. Vakcíny můžeme
rozdělit na: bakteriální vakcíny, bakteriální toxoidy (připravují se
z toxinů bakterií snížením jejich toxicity) a virové vakcíny.

Problémem u virových vakcín je
to, že viry potřebují pro své pomnožování buňky. Viry můžeme označit za buněčné
parazity. Na pomnožování virů pro výrobu virových vakcín se tudíž používají
 oplodněná slepičí vejce, buněčné kultury 
nebo  kultury buněk získané genovým inženýrstvím. Buněčná kultura
je populace buněk pěstovaná za kontrolovaných podmínek. Buňky pro buněčné
kultury pochází z různých zdrojů (např. primáti, králíci, křepelky).
Některé buněčné kultury se ovšem připravují z buněk z tkání potracených
lidských plodů.

Kultury buněk, které mají velkou
schopnost pomnožování v laboratorních podmínkách vytvářejí tzv. buněčné
linie.

Každá taková linie má své
označení. Dá se zjednodušeně říci: 1 buněčná linie buněk z tkáně
potraceného plodu = 1 potracený plod. Je třeba ale upozornit, že jen pro vývoj
vakcíny proti zarděnkám připravované na buněčné linii WI-38 (první průmyslově
využívaná buněčná linie buněk z tkáně potraceného plodu) a pro vývoj této
buněčné linie bylo použito dohromady asi 80 jednotlivých potracených plodů.[4]

Buněčné
kultury (linie) připravené z tkání potracených lidských plodů.

Nejdříve chci
říci, že i pro odborníka je těžké zjistit původ buněk pro buněčné linie připravené
z tkání potracených lidských plodů. V příbalových letácích, údajích o
přípravcích i v lékopise jsou tyto linie označeny jako lidské diploidní buněčné linie. Což je
i pro zdravotníky většinou neznámý pojem.

Těchto linií je několik (já vím o 4 - 5), ale
v rutinní praxi při výrobě vakcín se nyní používají dvě. Jedna
s označením WI-38, druhá MRC-5.

Linie WI-38 byla připravena z plicní tkáně uměle potraceného
plodu starého asi 3 měsíce v roce 1962, jednalo se o plod ženského
pohlaví.

Linie MRC-5 byla připravena z plicní tkáně uměle potraceného
plodu starého 14 týdnů v roce 1966 od 27leté ženy, jednalo se o plod
mužského pohlaví.

Upozorňuji, že obě tyto linie
mají omezenou dobu "životnosti". Mají konečnou kapacitu pro své pomnožování,
takže v budoucnu je bude nutno nahradit novými liniemi (tzn. zřejmě další
potracené lidské plody).

Na kulturách (liniích) WI-38 a
MRC-5 se vyrábějí nyní ve světě např. viry :

-      žloutenky A,

-      příušnic,

-         
spalniček,

-         
obrny,

-         
vztekliny,

-         
planých neštovic

-         
pásového oparu

-         
zarděnek.

Pro všechny tyto viry (kromě
planých neštovic a zřejmě pásového oparu - tady jsem nenašel informace) zatím
existují alternativní vakcíny obsahující tyto viry připravované na zvířecích
buněčných kulturách[5], ¹¹.

V České
republice jsou na trhu nyní jen tyto viry vyráběné kultivací na buňkách
pocházejících z potracených lidských plodů:

-         
viry  planých neštovic  (alternativy vyráběné na zvířecích buňkách
neexistují, jde o nepovinné očkování),

        jedná se o
vakcínu: VARILRIX,

                                  a
čtyřkombinaci zarděnky+spalničky+příušnice+plané neštovice: PRIORIX TETRA

-         
viry pásového
oparu (alternativy vyráběné na zvířecích buňkách  zřejmě neexistují - nenašel jsem informace,
jde o nepovinné očkování),

        jedná se o
vakcínu: ZOSTAVAX

-         
viry žloutenky
typu A (alternativy vyráběné na zvířecích buňkách existují v Japonsku, jde
o nepovinné očkování),

        jedná se o
vakcíny: AVAXIM, HAVRIX, VAQTA

                                      a
dvojkombinace žloutenky A+B:  AMBIRIX,
TWINRIX

-         
viry zarděnek
(alternativy vyráběné na zvířecích buňkách existují v Japonsku, jde ovšem o povinné očkování)

        jedná se o
vakcíny trojkombinace zarděnky+spalničky+příušnice: M-M-RVAXPRO,
PRIORIX,TRIVIVAC

                                       a
čtyřkombinaci zarděnky+spalničky+příušnice+plané neštovice: PRIORIX TETRA

Vakcíny s ostatními výše uvedenými viry  jsou u nás zatím jen ty vyráběné na zvířecích
buňkách.

 Z  hlediska dostupnosti jsou problémem
vakcíny s viry  žloutenky A a zarděnkami,
jejichž alternativy jsou dostupné v Japonsku.  Potíže se získáním těchto alternativ řeším
v závěru svého příspěvku.

Na linii PER.C6 se ve výzkumu vyvíjejí vakcíny na Ebola virus, HIV,
Japonskou encefalitidu a chřipku. Tato linie je kontinuální (má schopnost se
nekonečně pomnožovat, je zde ovšem riziko tumorogenity - z toho plynou
velké požadavky na izolaci virů z těchto buněk, aby ve vakcíně bylo velmi
malé množství DNA z buněk z dané buněčné kultury a musí se provádět u
těchto buněk zkoušky na tumorogenitu).

Etickým problémem je existující
propojení mezi výše uvedenými vakcínami a provedenými potraty, z nichž byl
získán biologický materiál nutný pro výrobu těchto vakcín.

Když někdo odmítá každou formu
dobrovolného umělého potratu lidského plodu, nepopírá sám sebe, když používá,
podporuje tyto typy vakcín?

Není to spolupráce se zlem?

Podle PAPŽ jsou v tomto
případě tři kategorie osob zapojených do spolupráce se zlem, jímž je dobrovolný
potrat.

1.      
ti co vakcíny vyrábějí

2.      
ti co se podílejí na jejich marketingu a prodeji

3.      
ti co je potřebují ze zdravotních důvodů (lékaři,
pacienti, rodiče pro své děti)

Je jasné, že největší míra
spoluzodpovědnosti je u první kategorie a nejmenší u poslední.

Cituji z čl.35 DP
(zvýraznění provedeno autorem příspěvku): "
Instrukce Donum vitae formulovala všeobecné pravidlo, kterým je nutno se
v těchto případech řídit: "Mrtvá embrya a plody potracené úmyslně nebo
neúmyslně je třeba respektovat stejně jako tělesné ostatky jiných lidských
bytostí. Zvláště je zakázáno je mrzačit nebo pitvat, pokud nebyla
s jistotou konstatována smrt nebo chybí předchozí souhlas rodičů či matky.
Kromě toho je třeba vždy dodržovat
morální požadavek, který vylučuje jakoukoliv spoluúčast na umělém potratu a
nebezpečí pohoršení". Z tohoto pohledu se jeví jako nedostatečné
kritérium nezávislosti, které bylo formulováno některými etickými komisemi.
Podle tohoto kritéria by využívání biologického materiálu, který vznikl
nedovoleným způsobem, bylo přípustné, pokud jsou od sebe zřetelně odděleni ti,
kteří embrya produkují, zmrazují a usmrcují, a vědci, kteří se zabývají
výzkumem. Kritérium nezávislosti však nedostačuje k tomu, aby odstranilo
rozporuplnost v postojích člověka, který sice bezpráví páchané druhými
neschvaluje, ale současně pro svou práci přijímá "biologický materiál", který
ti druzí svým protiprávním jednáním vytvořili. Jestliže je nedovolená činnost
podporována zákony, které usměrňují zdravotní péči a vědecký výzkum, je
nezbytné se od špatných stránek takového systému distancovat, aby nevznikal
dojem tiché tolerance, nebo dokonce souhlasu se závažně bezprávním jednáním.
V některých lékařských a politických kruzích by jakékoli zdání souhlasu ve
skutečnosti podporovalo vzrůstající lhostejnost, ne-li dokonce schvalování
takové činnosti"[6].

A dále " Je tedy třeba říci, že existuje povinnost odmítnout takový "biologický
materiál" používat i tehdy, když neexistuje přímé spojení mezi badatelem a
těmi, kteří uskutečňují umělé oplodnění nebo potraty, a ani nedošlo
k dohodě s centry pro umělé oplodnění. Tato povinnost vychází
z nutnosti při vlastní vědecké činnosti distancovat se od závažně
nespravedlivé právní situace a jasně dosvědčit hodnotu lidského života.
Připomenuté kritérium nezávislosti je tedy nutné, z etického hlediska však
může být nedostačující"[7].

Zaměřím se na 
posledně jmenovanou kategorii osob, tj. ti co takové vakcíny potřebují
ze zdravotních důvodů  (lékaři, pacienti,
rodiče pro své děti).

Podle dokumentu PAPŽ je vážnou odpovědností používat
eticky přijatelné alternativní vakcíny a uplatňovat výhradu ve svědomí vůči
vakcínám vyráběných na buňkách pocházejících z potracených lidských plodů
(dále jen morálně problematické vakcíny).

Co se týká vakcín bez eticky přijatelných alternativ (v
ČR to prakticky znamená: vakcíny proti planým neštovicím, pásovému oparu,
žloutence A a zarděnkám), je nutno usilovat o zajištění dostupnosti těchto
alternativ tlakem na státní instituce a v případě nutnosti (ohrožení
zdraví dětí, ohrožení veřejného zdraví) je možno připustit použití morálně
problematické vakcíny. Připuštění jejího použití (za výše uvedených podmínek)
se nesmí chápat jako souhlas s jejich výrobou, marketingem a používáním,
ale musí být chápáno jako "spolupráce se zlem"[8], byť
v nejmírnější formě této spolupráce. Taková spolupráce musí být vnímána
v kontextu mravního nátlaku na svědomí rodičů, pacientů, kteří jsou nuceni
jednat proti svému svědomí, nebo jinak řečeno dávat v riziko zdraví své,
zdraví svých dětí a zdraví populace jako celku. Taková nespravedlivá forma
nátlaku musí být co nejdříve odstraněna zpřístupněním eticky přijatelných
alternativ. 

Také DP v čl.35 uvádí: "Závažné důvody by mohly být morálně přiměřené k ospravedlnění
použití zmíněného " biologického materiálu". Například ohrožení zdraví dětí by
mohlo být pro rodiče důvodem, aby připustili použití vakcín, při jejichž
přípravě byly využity buněčné linie získané nedovoleným způsobem. Je ovšem
třeba mít na mysli, že každý má právo projevit svůj nesouhlas a žádat, aby
zdravotnictví zajistilo dostupnost také jiných typů vakcín".[9]

Na základě studie PAPŽ,
v USA vydala své prohlášení o vakcínách také Katolická lékařská asociace[10].

Dostupnost alternativních
vakcín v prostředí ČR.

Používání a distribuce vakcín
spadá do působnosti zákona o léčivech č. 378/2007 Sb. v aktuálním znění
(dále jen zákon). Aby byla vakcína v ČR standardně používána a
distribuována musí být registrována buď na úrovni EU nebo na úrovni ČR Státním
ústavem pro kontrolu léčiv. Lékař ovšem může za dodržení podmínek zákona
předepsat a použít také léčivo neregistrované (v tomto případě vakcínu).  Individuální použití vakcíny
neregistrované v EU (ČR) je ovšem legislativně a ekonomicky téměř
nerealizovatelné a rodiče, kteří odmítají výše uvedené typy vakcín,
mají v současné době možnosti: buď dítě povinnou vakcínou zarděnky+spalničky+příušnice,
dostupnou v EU, vůbec neočkovat (a tím se vystavovat sankcím, i když
by chtěli proti zarděnkám očkovat) nebo použít dostupnou vakcínu proti
svému svědomí.

P.S. Tento příspěvek byl
(společně s dotazem na možnosti zpřístupnění japonských alternativ)
v dubnu 2015 předán také řediteli SUKL, hlavnímu hygienikovi ČR a
předsedovi vakcinologické společnosti. Jsem zvědav, zda přijde nějaká odpověď.