VAKCÍNY VYRÁBĚNÉ KULTIVACÍ NA BUŇKÁCH ZÍSKANÝCH Z POTRACENÝCH LIDSKÝCH PLODů
Vakcíny pro humánní použití jsou přípravky obsahující látky, které po podání vyvolají tvorbu protilátek a další změny v imunitním systému vedoucí k ochraně před infekcí. Vakcíny můžeme rozdělit na:
bakteriální vakcíny
bakteriální toxoidy
virové vakcíny
Virové vakcíny se vyrábějí z virů kultivovaných (pomnožených) v oplodněných slepičích vejcích, ve vhodných buněčných kulturách nebo v kulturách buněk získaných genovým inženýrstvím. Buněčná kultura je uměle pěstovaná populace buněk. Tyto buněčné kultury mohou pocházet z různých živočichů. Některé se také připravují z tkání potracených lidských plodů.
Buněčné kultury (linie) připravené z tkání potracených lidských plodů.
Těchto linií je několik, ale v rutinní praxi při výrobě vakcín se nyní používají dvě. Jedna s označením WI-38, druhá MRC-5. Linie WI-38 byla připravena z plicní tkáně uměle potraceného plodu starého asi 3 měsíce v roce 1962 a linie MRC-5 z plicní tkáně uměle potraceného plodu starého 14 týdnů v roce 1966. Tyto linie mají omezenou dobu “životnosti”. Je třeba také upozornit, že jen pro vývoj finální vakcíny proti zarděnkám připravované na WI-38 bylo potřeba celkem asi 80 jednotlivých potracených plodů.
Na kulturách (liniích) WI-38 a MRC-5 se vyrábějí např. viry pro vakcíny proti žloutence A nebo zarděnkové viry (jež jsou např. součástí kombinované vakcíny proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám).
Vzhledem k tomu, že očkování proti zarděnkám je u nás povinné, měla by být pro pacienty (rodiče) na našem trhu k dispozici eticky přijatelná alternativa (např. vakcíny připravované na zvířecích buněčných kulturách). Takové vakcíny však existují jen v Japonsku.
K této problematice se také vyjádřila Papežská akademie pro život.